Soutěž v první pomoci aneb chybělo málo... Novinky

Dojíždíme do Brna a stále nevěříme, že jsme tu správně. Je vůbec nějaká šance porazit naše zkušené protivníky? Snažíme se nic nezdávat. Znalosti nám přece nějaké v hlavě zůstaly a zapojíme selský rozum. S sebou přibalujeme elán a dobrou náladu. Budeme se rvát, co to půjde. Hned z rána probíhá rozlosování týmů a taháme číslo 6. Startujeme zhruba za půl hodiny. Dostáváme brašnu a číslo pro velitele. Míříme odhodlaně na plac předvést, to nejlepší z nás. Před dveřmi nervózně přešlapujeme. Omrkneme učebnu a vyslechneme příběh. Připravit, pozor akce. Statečně bojujeme a po prvním stanovišti získáváme odvahu. Zachraňujeme pobodanou matku a neklidného manžela. A po obědě se jde na další stanoviště. Na střelnici se střílelo dokonce i na lidi. Tady už takové štěstí nemáme a úsměv mizí. Neztrácíme naději, není ještě nic ztraceno. Pro dnes hotovo. Zdlábneme rizoto a míříme na hotel načerpat nové síly na zítřek. Ráno budíček o půl 7 a vyrážíme na stanoviště. Teď to nesmíme zkazit. Máme slušné skóre. Nešťastnou lásku řešíme bez menších problémů a tím máme splněno. Třetím stanovištěm to končí. Teď už jen napjatě čekáme na vyhlášení. Dobrý, tak poslední. Už se dostáváme za polovinu. Naše jména slyšíme u krásného 4. místa. Nikdo z nás ani v nejmenším netušil, že bychom se mohly umístit na takové příčce. Za celý tým můžu říct, že jsme velmi spokojené. Cílem nebyla výhra, ale poučit se z chyb a odnést si zkušenosti do života. Je to za námi. Tak příště třeba na bednu! Simona Mikulcová, 3­.B

Marta Malaníková
před 7 lety